Poplatky u lékaře I

Podle zákona č. 48/1997 Sb. §16a v platném znění jsou pojištěnci (případně jejich zákonní zástupci – dále jen „pojištěnci“) povinni hradit regulační poplatky.

Vzhledem k nejasnostem, které kolem problematiky panují, jsem se rozhodl pokusit o shrnutí některých ne zcela jasných případech. Protožeby  komplexní rozbor zabral spoustu stran textu, vytvořím z tématu v případě zájmu minisérii.

V této části se chci věnovat prvnímu, třicetikorunovému poplatku – v tomto dílu v souvislosti  s měřením krevního tlaku u hypertoniků (pacientů s vysokým krevním tlakem), kde by se měla kontrola provádět alespoň 1x za 3 měsíce. Předem však čtenáře upozorňuji, že se jedná jen o můj osobní názor – nejsem právník, ani tvůrce zákona, abych mohl normotvorně vykládat jeho obsah. Tomu se mimochodem vyhýbá i Ministerstvo zdravotnictví (všimněte si někdy velmi obšírných odpovědí na časté dotazy na jejich webových stránkách), ač si myslím, že jako tvůrce by to měla být právě tato instituce.

Jelikož jsem zdravotník a toto téma se mě týká, dovoluji si jej rozvést. Pokud čte článek právník a vidí nějakou zjevnou chybu, budu rád, když mne na ni v komentáři či e-mailem upozorní.

Pojištěnec tedy ve stanovených případech mají povinnost poplatek uhradit, zdravotnická zařízení mají povinnost jej vybrat (a to pod pohrůžkou pokuty až 1.000.000kč a to i opakovaně).

Odstavec (1) §16a uvedeného zákona tedy ukládá pojištěnci platit 30kč poplatek za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření(27a) u lékaře poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost, gynekologie a porodnictví, nebo za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u lékaře poskytovatele v oboru zubní lékařství, dále za návštěvu u lékaře poskytovatele specializované ambulantní péče a nakonec za návštěvní službu poskytnutou lékařem poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost.

Zde je asi největším kamenem úrazu pojem klinické vyšetření. K jeho ozřejmění musíme sáhnout k Metodickému pokynu Ministerstva zdravotnictví (znění platné od 1. 1. 2012). Metodický pokyn klinické vyšetření definuje jako: vyšetření, které naplňuje obsah komplexního, cíleného, kontrolního nebo konziliárního vyšetření a je vykázáno až na výjimky příslušnými výkony v dané odbornosti podle Seznamu výkonů.

Takže naše pouť stále nekončí. Seznam výkonů je Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb. v platném znění. Aby toho nebylo málo, odkazuje nás na další tři vyhlášky, nás bude zajímat vyhláška MZ č. 472/2009 Sb., kde v kapitole 3 najdeme výkony klinických vyšetření. Ty se dělí na komplexní vyšetření, opakované komplexní
vyšetření, cílené vyšetření, kontrolní vyšetření a konziliární vyšetření. Kontrola tlaku krve u pacienta trpícího hypertenzí (vysokým krevním tlakem) tedy naneštěstí splňuje podmínku kontrolního vyšetření, pod kterým je dokonce přímo uvedena.Vyplývá z toho, že při každé kontrole, tedy správně jednou za 3 měsíce, má zdravotnické zařízení poplatek vybrat.

Rozhodně netvrdím, že je tento postup morální, nebo vhodný. Naopak si myslím, že pokud byly regulační poplatky zavedeny jako prevence nadužívání lékařské péče, míjí se v případě pravidelných kontrol u diagnostikovaných a léčených pacientů účinkem. Jedním dechem je však třeba doplnit, že v málokteré zemi je přímá finanční spoluúčast pacienta na zdravotní péči tak nízká, jako u nás. K zamyšlení potom zůstává, zda právě toto je správný způsob, jak problém vyřešit.

This entry was posted in Pro pacienty, Zdravotnictví and tagged , , , . Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *